Ve čtvrtek 10. března jsme s manželem opustili náš domov v 5:30. Cestou do Chathamu v Ontariu jsme byli tři hodiny, abychom byli součástí dalšího mírového protestu na podporu 21 psů, které OSPCA chytil z podezřelého bojového ringu, který nyní čeká na možnou eutanázii. Dříve jsme se zúčastnili 2 protestů v Newmarketu, mimo ústředí OSPCA, ale to bylo poprvé, kdy jsme silniční výlet pro protest mimo soudní budovu (další informace o tomto případu a našich předchozích protestách naleznete zde).
To je případ blízký našim srdcím. Naše rodina nikdy nevěděla, že Pit Bulls jsou nic jiného než milující a věrní rodinní psi. Od té doby, co jsem se poprvé zapojil do obhajování tohoto případu, jsem měl mnoho bezesných nocí a přemýšlel jsem o těchto 21 psech označených jako "psy typu Pit Bull" (dosud nebyly potvrzeny jako Pit Bulls mimo OSPCA), kteří byli uvězněni klece již přes 6 měsíců. Jsem zaujatý obrazy těchto psů izolovaně, za mřížemi, žijící bez jakéhokoli láskyplného lidského kontaktu, bez pokusů o rehabilitaci, které již utrpěly v rukou lidí, kteří je přinutili bojovat. Trápím se, abych myslel, jak se ti psi cítí. A já jsem absolutně znepokojen názorem OSPCA, že ani jeden z nich nemůže být rehabilitován. Nekupuji to za srdce.
Shromáždili jsme se před budovou v Chathamu kolem 9 hodin s asi 40 dalšími obhájci, kteří požadovali druhou šanci pro tyto psy. Všichni jsme drželi naše protestní znamení, pochodovali před soudní síní a zastavili jsme se s místními sdělovacími prostředky a členem provinčního parlamentu (MPP) Rickem Nichollsem, který udělal cestu z Toronta, aby ukázal svou podporu v této věci proti OSPCA. Doufali jsme, že v ten den odjdeme z soudní budovy s dobrou zprávou. Naším největším strachem bylo, že by OSPCA dostala svou žádost, aby eutanalizovala tyto psy. Nicméně neměli takové vítězství. Smutné je, že ani ten pes nebyl vítězství, neboť případ byl odložen až do pondělí 18. dubna.
Součástí argumentace OSPCA je skutečnost, že od obviněného v tomto případě stále "vlastní" psy, nejsou schopni podniknout žádnou akci. To je jejich opakovaná odpověď, když nějaká agentura (a tam bylo několik, jak uvnitř Ontário a mimo Kanadu) nabízí jejich pomoc k rehabilitaci těchto psů. Proč se OSPCA rozhodla požádat soud, aby eutanalizoval psy jako jediný způsob jejich jednání, je něco, co nikdo kromě OSCPA nerozumí. Ve čtvrtek na jednání OSPCA se právníci zastupující čtyři skupiny na ochranu zvířat (Bullies in Need, kteří formálně podali návrh na intervenci, Dog Tales, Animal Alliance of Canada a Animal Justice) se zúčastnili soudu s budoucím záměrem zasáhnout.
Od svého prvního pokojného protestu v tomto případě, který se konal počátkem února, se v tomto případě podařilo vybudovat významnou mediální sílu, od pokrytí od malých městských zpravodajských agentur až po celostátní sítě, stejně jako online prostřednictvím sociálních médií. Podpisy na několika oběžných peticech se zvýšily o tisíce a tři MPP se vyslovili v Poslanecké sněmovně na podporu těchto psů. Dosud tyto rozhovory prošly v kruzích a neobdržely žádnou skutečnou odpověď.
Zákony o specifických právních předpisech (BSL) v Ontariu činí tento složitý případ. Ontario je jediným místem v Kanadě, kde existuje zákaz provincie pro "psy typu Pit Bull", a proto se stále častěji objevuje značka "Ontario is the Pits." Pro mě a mou rodinu se to stalo trapné místo žít, pokud jde o zákony proti našim zvířatům. Ve světle provinčního zákazu může na těchto psech mít jen libra. Ve vyjádření advokáta zastupujícího Psí příběhy bylo navrženo, aby svatyně žádala o označení libry jako prostředek, který by pomohl těmto psům. Zástupce pro Psí příběhy mi řekl, že udělají "co možná budeme moci, abychom je zachránili."
Nemůžeme dovolit, aby tito 21 psů umřeli jako trest za život, který jim na lidské ruce nucen. Jsou to nevinné oběti a jejich život je důležitý. Mnoho obhájců se rád odvolává na případ Michaela Vika, když obhajuje možnost rehabilitace pro tyto psy. Když jsem poprvé promluvil s reportérem o mých pocátech v tomto případě, řekla mi, že to OSPCA popírá, když tvrdí, že všechny případy jsou jiné. Vysvětlil jsem jí, že z 51 býčích býků, které byly z této nepředstavitelné hrůzy zachráněny, 48 bylo vhodné na rehabilitaci a mnozí z těchto psů se živili jako rodinní příslušníci, někteří s malými dětmi a čtyři dokonce byli certifikováni terapeutických psů. Nikdy nebyly žádné zprávy o agresivitě od těch psů, kteří byli adoptováni.
Chápu, že ne všichni zachráněni a rehabilitovaní psi mohou žít s dětmi a někteří z nich nemohou žít v domě vůbec a zůstanou na záchranu a svatyni po zbytek svého života. Neexistuje však absolutně žádný způsob, kterým bych věřil, že pokud by se na Zemi mohlo vypořádat 48 psů, kteří vydrželi opravdové peklo, nemohou a místo toho muset zemřít.
V tomto okamžiku můžeme jen čekat a uvidíme, co se ukáže na soudu v pondělí 18. dubna. Pro mne by největší tragédie v tomto případě byla, kdyby tito psi byli vyloupeni příležitostí stát se milujícími členy společnosti a / nebo rodinou a nikdy by neměli příležitost být někým nejlepším přítelem, jako jen psi.
Tento příspěvek byl znovu publikován z blogu Emily Malletty.
Doporučený obrázek pomocí technologie ASPCA
