Indie má obrovské množství roztoužených psů a třetinu z počtu obětí vztekliny na světě. Jedna žena, Pratima Devi, se k této krizi vyjadřuje. Ve věku 65 let dává Pratima vše, co má v péči, asi 400 psů v Dillí.
Pratima opustila svého manžela po manželských potížích a šťastně se potopila přímo do pomáhání psům v nouzi. I když se její syn pokoušel přimět ji, aby se přestěhovala do vesnice, odmítá opustit psy. Podle Barcroft, ona řekla:
Jsem ráda, že s nimi žiji. Když jsem byl s mým manželem, nebyl jsem šťastný. Pracoval jsem celý den a běžel jsem v domě. Můj manžel nepracoval.
Když říkáme, že je dobře krmená, máme na mysli velmi dobře krmení, jelikož jedí rýže, maso a mléko třikrát denně.
Tito psi jsou jako moje děti. Přivedu je domů a postarám se o ně. Někteří z nich byli opuštěni vlastníky nebo byli v dopravní nehodě. Jsou naživu se mnou.
Nevím, jestli po mně bude někdo postarat se o ně. Způsob, jakým je krmím, se o ně postarám, po mně, kdo se o ně postará, nikdo nemůže zaujmout toto místo. Jestli nejsem s psy v noci, nebudou spát bez mě. Nebudou jíst nic bez mě. Péče o psy je mé náboženství.
