Procházením chovatelských stanic v Hempstead Town Animal Shelter, můžete si všimnout, že všichni kromě jednoho z psů se ponoří do přední části svých chovných stanic. Je tu jeden, kdo zůstává zpátky a dívá se na zeď. Je zmatený a zdá se, že nemá místo. To je Buster Brown.
Bláznivý Buster Brown žil prvních šest nebo sedm let svého života uvízl venku s velmi malým lidským kontaktem. Zvětral brutální zimy na dlouhém ostrově a spálené letní měsíce bez přístřeší, kromě malého psího domu, kde spal. Vzhledem k tomu, že Buster Brown se otáčí a křikne, když se přiblíží náhlé pohyby, je pravděpodobné, že byl prožil hodně z jeho života.
Když přišel poprvé, Buster Brown se bál vyjít ven z jeho chovatelské stanice, a dobrovolník Julie Ferrigno seděl vedle něj, vyhánět ho s pochoutky. Během posledních šesti měsíců spolupracovala s Busterem Brownem a dalšími dobrovolníky, a učil ho, aby se nedotkl, když se ho dotknul. Naučil se, že lidské ruce mohou být něžné a ne kruté. Ačkoli odvrátil své oči strachem, když poprvé dorazil do úkrytu, nyní touží pohledem svých přátel, hledá si laskavé slovo nebo zachází.
Buster Brown strávil léta bez jakékoliv jemnosti a lásky a nedokáže zcela pochopit, že si zaslouží štěstí. Přestože má pěkné plyšové lůžko, které daroval dobrovolník, není neobvyklé, že ho vidí na betonové podlaze na opačném konci klece. Jak říká dobrovolník Romy Stumpf Martin, Buster Brown je zmatený hračkami a kosy, ne zcela jistý, že jsou pro něj.
V poslední době Buster Brown udělal velké kroky. Důvěřuje dobrovolníkům, aby šli na procházky, a dokonce si položil hlavu přímo do Glowatzova klína, jako by říkal "Miluji tě" a "děkuji." To jedno gesto znamenalo pro ni víc než tisíc polibků - Šťastné štěně. Když on a ostatní dobrovolníci uvidí, "jeho malý ocas" se táhne sem a tam.
V nejvnitřnějším jádru Bustera Browna, říká Martin, "Je tu pes, který je ochoten přijmout lásku." I po té všem hořkosti, kterou vytrpěl, je citlivou duší, vždy ohleduplnou ke všem kolem sebe. A začal projevovat známky toho, že se chce připojit k zábavné stránce života.
Sedící vedle Glowatze nedaleko hracího dvora Buster Brown nyní tiše pohlédne na ostatní psy, šťastný a hraje venku. Je těžké říci, co si myslí, ale možná si představuje, že se cítí dost bezpečný, aby byl jako oni.
Buster Brown potřebuje domov s lidmi, kteří jsou stejně láskyplní a věrní jako oni a kteří jsou ochotni mu ukázat, že od tohoto okamžiku dopředu nebude nikdy nikdy opuštěn sám v zimě. Glowatz říká: "Pokud jste s ním trpěliví, možná budete mít rád jako já jeden den, abyste si odpočinuli jeho velkou noggin na kolenou a zavřete oči."