Umění je od života Johna Bramblitta oddělena od doby, kdy byl dítě, ale to nebylo, dokud mu řada závažných záchvatů neustále neviděla, že se rozhodl zkusit jeho ruku na malování.
"Maloval jsem, protože to byl způsob, jak se vyrovnat s traumou, kterou procházím; umění bylo vždy mým záchranným článkem."
Celý rok uplynul předtím, než John objevil způsob, jak mohl kreslit a malovat, a to bylo v průběhu toho roku, kdy se John ponořil do hluboké a zdálo se, že je to nevyhnutelné deprese. Jelikož byl vždycky extrémně vizuální člověk, měl pocit, že ztratil nejen jeho vizi, ale i všechny své sny o budoucnost. Když objevil způsob, jak kreslit a malovat, byl naplněn nadějí a popisoval to jako "sluneční paprsky přicházející do světa, který byl trvale ztmavlý".
John je malíř, který sám učil, který prošel mnoha zkouškami a omylmi při vývoji jeho způsobu malování bez pohledu.
"V podstatě to, co dělám, je nahradit vše, co oči budou dělat pro zrakově postiženého s pocity dotyku."
Zvednuté čáry, které může John následovat rukou, řady obvykle vyrobené z tkaniny, pomáhají Johnovi najít jeho umístění na plátně. Poznamenáním rozdílu v textuře mezi různými barvami, jakož i dotyku barevných trubiček, které jsou opraveny, pomáhá John identifikovat jednu barvu od druhé.
"Existuje mylná představa, z níž jsem také trpěla, když jsem byla viděna, že pro to, aby něco rozuměla a vizualizovala přesně, to vyžadovalo zrak."
John se považuje za jednoho umělec, ne nutně a slepý umělec, (u jeho první výstavy ani nezmínil, že je slepý).
"Slepota a epilepsie jsou mými částmi, které jsou považovány za postižené, ale jsou to jen některé z vlastností, které mě tvoří jako celek"
John doufá, že jeho příběh připomene ostatním, že se nesmí soustředit na jejich omezení, stejně jako poskytnout pohodlí každému, kdo trpí depresí, bez ohledu na okolnost.
Zdroj: Sightless Works, John Bramblitt
H / t Život s psy
